Jak jsem k Andělce přišla

06.04.2020

Byla to náhoda. Opravdu náhoda. V létě 2018 jsem s mým mužem jela prodávat na jarmark. Přespat jsme měli u naší kamarádky ve vesnici, o které jsme nikdy neslyšeli.
Jeli jsme podle navigace. Dojeli jsme na rozcestí. Hlavní silnice do vsi Andělka do zatáčky.
Druhá možnost úzká silnička rovně, kamsi do polí.
Navigace mlela svou: "Rovně, rovně". Do polí.  Mužíček chtěl jet logicky po té hlavní. Ne tak já.
"Stop! Prosím tě, jeď podle navigace," žadonila jsem.  Vpravo pastviny, vlevo pole a pastviny.
Chvilka jízdy.   Zdálky na nás svou rozložitou staletou korunou kýval obrovský dub.
Pak jsem ho uviděla. Starý cihlový dům na kopci ve vesnici Andělka.
Doslova si mě, mého muže a našeho pejska přitáhl.  V tu chvíli jsem věděla, že tady budu pracovat i žít.
Začalo pátrání po majitelích, domlouvání, milá setkání, prohlídky...
Vše skončilo koupí domu a postupným stěhováním na nové místo.