O mně

Jmenuji se Soňa Růžičková a bydlím v malé vesnici Andělka.
Vyrábím keramiku, ze které chutná a dlouho dobře slouží.

Kameninu, kterou glazuji vlastními glalzurami a pálím ji v živých ohnivých plamenech.

Kdy jsem se poprvé potkala s hlínou?
No, už je to hodně dávno, ale docela si to pamatuji.
To k nám na dvorek přijel ohromný bagr a ubral kus svahu z louky, u které náš domek stál. Pak hezky zapršelo a z odhalené hlíny se stalo kouzelné blátíčko. Červenice příjemně klouzala mezi prsty a daly se z ní modelovat postavičky, zvířátka, domečky i květiny.
Moje maminka z mého blátivého bláznění moc nadšená nebyla.
Tenkrát jsem si to moc užila.

Opravdové objevování tajů a kouzel keramiky jako řemesla začalo obyčejnou návštěvou kurzu keramiky pro dospělé.
Tam jsem zjistila, že je mi s hlínou stále moc fajn. Začala tak má cesta objevů. Dlouhá cesta. Učarovalo mi točení na kruhu. Kruh jsem si pořídila, ale co kruh bez pece? Došlo i na ni.
V malé pronajaté panelákové prádelně začala vznikat má první dílka.

Keramika je běh na dlouhou trať. Stále jsem se vzdělávala. Četla knihy, navštěvovala kurzy a workshopy,
přátelila se s podobně "postiženými" lidmi.
Každá chvíle prožitá společně s keramiky a lektory mi hodně dala.
Nezapomenu na keramika Pavla Nálezka, který mě učil točit na kruhu a zasvětil mě více do řemesla.

Pokračuji dál. Stále se učím, stále objevuji nové, nepoznané možnosti keramiky.
Jsem vděčná za setkávání s lidmi od hlíny, jejich klid, upřímnost i rady. Určitě jsem ušla pořádný kus své hliněné cesty.

Ve své dílně na Andělce  mám několik nepostradatelných kamarádů.
Tím nejvěrnějším, který mě provází od začátku, je hrnšířský kruh.
Elektrická pec na výpal keramiky se v dílně objevila jen o chvilu později. Je spolehlivá a mám ji moc ráda.
Skvělou pomocnicí a kamarádkou je plynová pec.
Povídám si s ní. Připravuji pro ni své hliněné kousky i nové glazury. Objevuji, jaké schopnosti a možnosti má. Co všechno si k ní můžu dovolit.
Krotím plamen a její choutky. Usměrňuji v ní oheň, teplotu výpalu i její atmosféru.
Jsem moc ráda, když pec a oheň vykouzlí na čerstvě vypálených výrobcích nějaká milá překvapení. Třeba v podobě ožehnutého líčka, roztaveného popela, skápnuté glazury, kovového listru, skelného jezírka nebo probarvené glazury.
Do naší party patří také válcovačka. Pomáhá mi rozválet a zhutnit hlínu. Z takových plátů se dobře modelují a staví větší díla.
Posledním, ale stejně důležitým parťákem, je šnekový lis na hlínu. Šetří mé ruce.  Uhněte hlínu z nasbíraných jílů i z recyklovaného hliněného odpadu.

Keramiku pálím při teplotě kolem 1300 stupňů Celsia. Tak se z hlíny stává odolná kamenina.
Své výrobky ráda zdobím barevnými hlinkami i oxidy.
Glazury sestavuji z přírodních surovin sama podle vlastních receptur.

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení